28. 2. 2020 Od Neklid.net 0

Nálepky blázna se v životě nezbavíte

Je mi 28 let a pocházím z Liberce. První zkušenost s psychiatrií přišla v roce 2017. Předtím jsem se v Anglii zřejmě stal svědkem únosu devítileté dívky. Zavolal jsem tamní policii a skutečnost oznámil a od té doby mě nejspíš pronásleduje organizovaná skupina. Dostal jsem se naštěstí zpátky do České republiky, ale zhruba po týdnu se mě někdo pokoušel zabít. Policii moje tvrzení nepřipadalo důvěryhodné a musel jsem na psychiatrii v Liberci. Šel jsem tam s tím, že budu jen vyšetřen a dostanu potvrzení. Následovala však hospitalizace.

Pan primář Hons se mne zeptal, jestli souhlasím s tím, že jsem nemocný. Řekl jsem, že je to možné, protože jsem v té době kouřil marihuanu a tak jsem dostal diagnózu toxická psychóza. Po celou dobu hospitalizace si se mnou nikdo nepromluvil o kriminálním problému. Dostával jsem prášky, po kterých jsem měl křeče. Museli mi kvůli tomu píchat protilátky a ani nenapsali do dokumentace, jaké mi to způsobilo nežádoucí účinky. Tři týdny jsem jenom spal, slintal a nemohl jsem chodit. Nikdo mi za celou dobu neudělal psychologické vyšetření, žádné testy, apod. Pomohly mi jen terapie, kde jsme si malovali a hráli karty, na chvíli jsem si tak připadal jako normální člověk. Díky nálepce blázna jsem přišel o zaměstnání a přítelkyni.

V následujícím roce 2018 jsem se podruhé dostal do ohrožení života, to už policie rovnou přivolala záchrannou službu. Přikurtovali mě ještě v sanitce a odvezli znovu na psychiatrické oddělení v Liberci. Tam po půl hodině rozhodli o převozu do psychiatrické nemocnice v Kosmonosech. Tady se mnou opět nikdo o mém problému nebavil. Ačkoliv jsem nikoho neohrožoval, tak mě na příjmovém oddělení A12 kurtovali sedm až osm dnů. Že jsem byl týden spoutaný, ve mě jen posílilo strach o život. Nenávidím stísněné prostory a takové zacházení mi připadá nelidské. Připadalo by mi to spravedlivé, pokud někdo ohrožuje personál. Z vlastní zkušenosti vím, že takoví lidé jsou, ale já jsem k nim nikdy nepatřil.

Při první vizitě jsem prosil primářku doktorku Hlávkovou, aby zavolali mému zaměstnavateli, protože jinak mi bude hrozit pokuta a přijdu o ubytování. Nikoho to však nezajímalo a nikdo se se mnou nebavil o důvodech mého ohrožení. Přišel jsem tak o zaměstnání, dostal pokutu a byl vyhozen z bytu, protože jsem porušil závaznou dohodu se svým zaměstnavatelem Bright Sky, kde jsem v tu dobu pracoval jako skladník. První den tak dokonce stála expedice skladu.

O policejní vyšetřování jsem žádal na každé vizitě. Jako jediná se skutečnosti snažila prověřovat doktorka Orsolya Vysztavel, ale tu náhle převedli na jiné oddělení a už jsem ji nikdy neviděl. Z psychiatrického vyšetření mi vyšla negativně jak schizofrenie, tak paranoia. Událost, kdy na mne v centru Liberce vyskočili z dodávky dva lidé s revolverem, vysvětlili lékaři toxickou psychózou.

Po propuštění jsem raději úplně přestal kouřit marihuanu. Přesto za dalšího půl roku následovalo napadení před vchodem do domu mého bydliště. Po ohlášení na policii však znovu nenastalo žádné vyšetřování a byl jsem odkázán na psychiatrii. Snažil jsem se raději na celou situaci zapomenout a žít nový život.

Minulý pátek 21. února 2020 jsem byl vyslán svým zaměstnavatelem, abych jel do lesa pro devět Ukrajinců. Místo toho tam čekali lidé, které jsem znal už z minulosti a bál jsem se jich. Odjel jsem proto do města, kde mne dále pronásledovali. Na kriminální policii jsem podal oznámení a chtěl jsem do protokolu uvést, že se cítím v ohrožení života. Kriminalista mi řekl, že musím do psychiatrické nemocnice, aby zjistili, jestli jsem normální.

V PN Kosmonosy mi doktor Koch řekl, že moje vyprávění je nereálné a trpím bludy. Nejprve se však kriminalista bavil s personálem a už předem domlouvali hospitalizaci. Díky tomuto vyjádření jsem se stal nedůvěryhodným pro policii a ta proto nic řešit nemusí. Události posledních třech let tak zůstaly neprověřené. Vše ve mě zanechává dojem umlčování svědka organizovaného zločinu. Policie mohla aspoň prověřit kamerové záznamy, ale kvůli údajným bludům můj případ řešit nebude. Celkově tak získávám nedůvěru k institucím.

Roman Illèš

Redakční poznámka: Nelze hodnotit události, které jsou předmětem kriminálního případu. Přesto by však policie mohla lépe vycházet vstříc lidem s psychiatrickou diagnózou, protože jde o zranitelnou skupinu a mohou se snadno stát oběťmi trestných činů. Nepochopitelný je pak nezájem zmiňovaných psychiatrických zařízení, která se neobtěžovala popsané problémy se svým pacientem dostatečně řešit.