Představme si situaci, kdy je k příjmu pohotovostním lékařem, policií, nebo příbuznými přivezen pacient z důvodu ohrožení sebe samého, suicidality nebo ohrožení okolí. Jsou u něho známky akutní psychiatrické diagnózy, tedy např. ohrožení sebe z důvodu sebevražedného úmyslu či sebepoškození, akutní psychózy, demence s poruchami chování atd.

Pacient je vyšetřen lékařem, psychiatrem. Provedena diagnostika a anamnéza, je vyloučena akutní život ohrožující somatická záležitost, například akutní intoxikace medikamenty, porucha vědomí atd. V tomto případě následuje nejprve léčba v příslušném oddělení, např. ARO, interní oddělení, neurologie.

Vyšetřující lékař tedy shledá, že se jedná o akutní psychiatrické onemocnění s nutností hospitalizace. Pacient je informován, že je lékař nucen jednat a pacient bude i proti své vůli přijat. Předpokládejme, že pacient trvá na svém okamžitém propuštění a odmítá veškerou medikaci. V tomto případě má lékař i přes nesouhlas pacienta možnost ho přijmout na lůžkové oddělení.

A zde jsou již legislativní úpravy, které musí lékař zohlednit. V červnu 2018 rozhodl nejvyšší ústavní soud v Německu, že každé použití omezujících prostředků (tedy přikurtování pacienta 5 punkty (nohy, ruce, břišní pas) nebo 7 punkty (fixace hrudníku k tomu) je SVOBODU omezující chování a je nutné schválení příslušným soudem.

Lékař samozřejmě smí a někdy musí z medicínských důvodů pacienta nechat přikurtovat. Jedná-li se o přikurtování, kde se předpokládá, že bude trvat dele než 30 minut a pacient se zákrokem nesouhlasí, musí lékař, předpokládejme s atestací, informovat telefonicky takzvanou soudcovskou pohotovost. Soudcovská pohotovost je k dispozici denně od 6-20 hodin, v té době je soudce telefonicky k dosažení a má se do zařízení dostavit, promluvit s lékařem, čte si posudek a jde k pacientovi a udělá si vlastní dojem. Pokud je pacient přijat mimo tuto dobu, a zůstane přikurtován déle než 30 minut, sepisuje lékař posudek, a ten je následující den předložen soudci. V Německu rozhoduje o každém pobytu pacienta proti jeho vůli v lůžkovém zařízení soudce do 24 hodin po přijetí. Posudky sepisuje vždy lékař s atestací. Často se stává, ze pacienta přijímá lékař bez atestace. Ten musí svého kolegu s atestací informovat, on sepisuje posudek.

Současně musí lékař sepsat protokol – lékařský posudek, kde je zdůrazněna nutnost dalšího léčebného pobytu v zařízení. Zde je popsán aktuální psychický stav pacienta, předpokládaná diagnóza a návrh jak dlouho má léčba trvat. Obvykle jsou navrženy 4 případně 6 týdnů. I kratší pobyt je možný – třeba 3 dny, při přijetí pro akutní intoxikaci alkoholem se sebevražedným chováním. Současně je lékařem v textu zdůrazněna nutnost podání medikamentu, zde lékař uvádí druhy medikamentů, dávkování atd.

Během přikurtování pacienta, pokud pacient vysloveně nesouhlasí, nelze standardně použít injekční preparáty. Tato možnost samozřejmě existuje, je to takzvaný zákrok oprávněný medicínský akutní případ, tato možnost je vyhrazena spíše pohotovostním lékařům v sanitce. Standardně jsem se s podáním léků v akutní psychiatrické situaci za dobu mého šestiletého působení na oddělení setkal pouze několikrát. Jednalo se o opravdu velice agresivní, neklidné případy. Pokud byl medikament podán, většinou injekce, je nezbytné důkladné vedení dokumentace, se zdůvodním proč.

V praxi se může stát, že pacient odmítá léky. Zde není možné opakovaně proti vůli pacienta aplikovat nějaké injekce, tablety atd. To je zásah do práv pacienta. Práva pacienta a jejich nedotknutelnost je premisa léčby na psychiatrii v Německu. Pokud je pacient akutně ohrožen, má samotné přikurtování i po dobu více dnů přednost před podáním medikace!

Ještě musím napsat, že pokud je pacient přikurtován, je nutné aby u lůžka byla trvale přítomna sestra. Není možné pacienta dát samotného do pokoje a sledovat ho kamerou. To je naprosto nepřípustné, i toto bylo v červnu 2018 nejvyšším soudem psychiatrickým zařízením určeno.

Co se týče přikurtování pacienta, i v tomto případě musí lékař tuto možnost medicínsky v posudku zdůvodnit. Déle než 24 hodin nemůže být žádný pacient přikurtován, aniž by ho viděl soudce a rozhodl takto.

To může znít, že vše rozhoduje soudce a ne lékař. V praxi se soudce, protože nemá medicínské vzdělání opravdu většinou přiklání na stranu lékaře a schvaluje pobyt v lůžkovém zařízení. Soudce není nepřítel lékaře, jeho funkce spočívá v ochraně práv pacienta!

Předpokládejme, že soudce rozhodne o nutnosti péče na lůžkovém oddělení. V posudku definoval lékař dobu, obvykle 4-6 týdnů a bylo to soudně schváleno. Pacient je písemně vyrozuměn. Pacientovi je přidělen pobočník, který mu při jeho případné stížnosti stojí k dispozici. Stížností mám na mysli například oprávněnost přezkoumání přikurtování po vypršení nutnosti tohoto zákroku. Pobočník stojí pacientovi k dispozici i pro jiné záležitosti, např. zajištění oblečení, finance, kontakt s úřady atd..

Příslušné paragrafy definují i právo pacienta na návštěvy. Odmítnutí návštěvy na lůžkovém oddělení je omezující prostředek, to může být nařízeno pouze primářem. V praxi jsem se odmítnutím možnosti návštěvy nesetkal. Pacient má také své oblečení. V našem zařízení neexistuje jednotné oblečení pro pacienty.

Další prodloužení je samozřejmě možné a někdy nutné. Pokud pacient po uplynutí 4-6 týdně trvá dále na propuštění a lékař je názoru nutnosti další péče na lůžkovém oddělení. Lékař musí opět sepsat posudek a zdůraznit proč je další léčba nutná, opět 4-6 týdnů. A opět rozhoduje soudce po vyslechnutí, shlédnutí pacienta.

Informace na základě pracovní zkušenosti ve větším psychiatrickém zařízení v Německu poskytl nejmenovaný zdravotník