Je mi momentálně 22 let a bydlím v Praze. Vždy jsem byl citlivým člověkem, i když jsem vyrůstal. Život se po rozvedení rodičů dost změnil.  Následovala střídavá péče a byly boje mezi matkou a otcem…s tím že jsem žil u matky, po každé návštěvě u táty na mě matka řvala a vyčítala mi chyby mého otce, jelikož jsem jeho dokonalá genetická kopie. 

Tohle pokračovalo celých 8 let. Během té doby k nám domů chodil každý rok jiný partner matky a když se doma hádalo, nikdy nebyl klid. Postupem času jsem se uzavřel do sebe a moje známky ve škole šly ke dnu. Začal jsem být v depresi a úzkosti, ale to jsem nevěděl až do mých 19ti let, kdy jsem poprvé vyhledal pomoc, nikdo si ničeho nevšiml, protože jsem byl bezproblémový. Celé to začalo od 7. třídy základní školy až do maturity.

Po maturitě v červnu 2021 jsem byl chvíli v pořádku, ale začali se mi prohlubovat deprese a začaly se objevovat sebevražedné myšlenky a já tedy vyhledal  v srpnu 2021 psychiatričku. Nasadili se první antidepresiva a já byl rád že se konečně něco zlepší.

Nastoupil jsem do mé první práce v září 2021 a první měsíc vše klapalo jak má. Poté nastal rychlý sešup a já musel být po sebevražedném pokusu hospitalizován na psychiatrii. V mém případě to bylo akutní oddělení psychiatrie ve Vojenské nemocnici v Praze. 

Byl jsem překvapen co za lidi tam bylo a jak se s nimi zacházelo. Sestry, které tam většinou pracovali déle než 10 let na tom samém místě, nijak nepomohli nikomu v krizi a počkali až začnou být agresivní, aby je mohli zavřít na izolaci…. doslova polstrovaná místnost 2,5x3x2,5 metru, kde byla jen postel s kurty a dveře tak metr tlusté. Vtipné je, že co jsem se později dozvěděl je to, že se nesmí u nich kurtovat, ani když je to potřeba. Já jsem byl tedy čerstvě po sebevražedném pokusu a byl jsem emocionálně absolutně v háji. 

Všude jsou kamery, i na pokojích a vidí i v noci, což je standartní na pražských psychiatriích. Když jsem v noci měl velké úzkosti a měl jsem sebevražedné stavy tak jsem brečel v posteli a doufal jsem že už to utrpení skončí. 

Bylo to moc a tak jsem zmáčknul tlačítko na zavolání sester, které bylo absolutně všude z bezpečnostních důvodu. Po 20ti sekundách se rozletěli dveře pokoje a sestra na mě začala ječet, co dělám a proč nedojdu na sesternu???? 

Nakonec se teda uklidnila a dala mi prášek na uklidnění. To jsem nevěděl že mají zákaz používání benzodiazepinů pro všechny lidi s hraniční poruchou osobnosti. 

Takže jsem dostal hydroxyzin, který mi nepomohl. když jsem prosil o něco víc tak mě poslali pryč a zavřeli přede mnou prosklený dveře a začali se smát. Zastali se mne i ostatní pacienti kteří byli dost naštvaní a ječeli tam na ně. Byli vždy mou největší a jedinou podporou  Když jsem si ráno stěžoval doktorce tak ještě byla naštvaná že jsem si dovolil stěžovat. tehdy jsem se dozvěděl že mi diagnostikují HPO a že je to nevyléčitelné a jenom zabírám místo. (vtipné je že mě i tak nepustili přes 13 dní 🙂 ) 

Byl jsem tedy „dobrovolně“ hospitalizovaný na místě, kde lidi jenom monitorují a není zde prostor na psychologa, terapii, skupiny či jenom i krizovou intervenci…. cokoliv jiného než jen ležení na pokojích nebo hraní puzzlé ve společenské místnosti aka jídelně. 

Jelikož jsem poté byl mnohokrát i v Bohnicích, tak vím že tohle není normální, i na akutních odděleních je podpora nějakého typu.  Kdykoliv když jsem měl krizi tak mi odmítli dát něco účinného a když jsem je ze zoufalství poprosil ať mě přikurtují k posteli, protože jsem se bál, že si ublížím. Tak mě taky poslali do háje, prej že to nesmí.  Doufali, že akutní oddělení které je tedy moderní a je zajištěné na minimalizaci rizika sebevraždy je zachrání a oni nemusí dělat svou práci.

Toto byla jedna moje první z 25 hospitalizací a to co následovalo bylo peklo. Když jsem se poprvé předávkoval prášky tak mě po pobytu na jipce v Motole poslali do Bohnic. Tam jsem naopak byl přivítán milým personálem na oddělení 26 a s doktory, kteří mě vnímali jako člověka a chtěli mi pomoci. S léky tam nebyl problém a terapie, i když nedostatečná kvůli dnešnímu stavu psychiatrie… byla lepší než nic. 

Během následujících 2 let jsem byl hospitalizován ještě 23x jak v ÚVN tak na všech akutních odděleních Bohnic. Byl jsem několikrát i na oddělení 27, poté od září 2022 na novém oddělení 36, které nahradilo 27. Vždy se mnou bylo zacházeno relativně v pořádku a ano byly výjimky, ale bylo to vždy o lidech a nebyl jsem terčem systému, který nefunguje. Vím, že si všichni stěžují na 27 aka neklid, ale ke mně byly sestry a hlavně doktoři profesionální. Naopak to co jsem viděl za lidi co tam vezli… nedivím se, že zařízení má takovou reputaci jakou má, pokud vypovídají tihle pacienti. 

Jelikož nejbližší pohotovost k mně je ÚVN, tak jsem v případě propadů jezdil tam. Byl jsem v podstatě vždy setkán s odporem ze strany personálu. Nevím jestli to není kvůli tomu, že tam můj otec pracuje také. Je to možné, ale moje peer terapeutka tam teď byla také hospitalizována nedávno a také mi popsala stejně nechutný přístup těch stejných sester a personálu, jako jsem zažil já. Během následujících 10ti celkových hospitalizací v ÚVN jsem se snažil odtamtud vypadnout co nejdříve a také jsem si propašoval při pozdějších hospitalizacích rivotril, kdybych ho potřeboval, protože jsem věděl že mi nikdo nepomůže a že jsem vpodstatě ve vězení… teda s překvapivě dobrým jídlem. Dopadlo by to špatně pro mě… později jak jsem začal být více zoufalý postupem času tak i vůči personálu. Není to v pořádku.

Během dvou let jsem zažil skutečnou šikanu od zdravotnického personálu všude. Záchranka, emergency, sestry a doktoři, doslova jsem viděl tu změnu chování ve chvíli kdy zjistili, že jsem hraničář. Už nikdy jsem nedostal stejnou péči jako zdravý člověk. Ani kvůli fyzickým problémům. Teď jsem ve fázi kde mám pravděpodobně vyhřezlou ploténku a každý den je pro mě utrpením a díky mé diagnóze nedostanu léky které by mi pomohly, protože mám zvýšené riziko závislosti. Jsem už tak v prdeli že jsem si musel sehnat tramal sám a až mi dojde okolo října a nebudu mít na nový tak mám naplánováno, že umřu. Tenhle svět mě tady nechce a já už se trápit dál nebudu.