Vážení návštěvníci, vystupující, pořadatelé, sponzoři, zkrátka všichni, kdo se nějakým způsobem účastníte letošního ročníku hudebního festivalu v Psychiatrické nemocnici Bohnice.

Festival měl v minulosti idealistický cíl propojit širokou veřejnost s blázny, či chce-li, moderním pojmem duševně nemocnými. V průběhu jeho pořádání se léčebna přejmenovala na nemocnici. Patrně už se rezignovalo na možnost léčby, ale pouze se odkazuje k odkládání takzvaně nemocných. Akce změnila charakter na běžný komerční podnik. O skutečném utrpení, často způsobeném samotnými nemocničáři, se toho mnoho nedozvíte. Nanejvýš narazíte na pár stánků znuděných zaměstnanců neziskovek budujících psychiatrickou reformu.

Psychiatrická reforma je stará vesta, stejně stará jako sama psychiatrie. Její zakladatel Philippe Pinel reformoval péči o duševně choré v době francouzské revoluce. Příznačně byl obdivovatelem jednoho z největších šílenců dějin Napoleona Bonaparte. Byla to psychiatrie, která lidi mučila, mrzačila je zrůdnými experimenty a stála na počátku holocaustu. V zájmu svého zdraví na to nezapomínejme.

Od těch dob nás psychiatrie udržuje mezi cimrmanovskými fázemi očekávání a zklamání. Chimérickým lákadlem duševního zdraví hraje roli hodného a zlého policajta. Že se nesmyslně snaží léčit něco tak zcela abstraktního jako je duše, již dnes ani nikdo nevnímá. Jistě nejde o výjimečnost jednoho pochybného oboru. Stejně funguje politika, náboženství a každá jiná ideologie snažící se kolektivizovat lidskou mysl. Komunitní péče je jakási psychiatrie s lidskou tváří, ovšem ani ona se nikdy neobešla bez tiché hrozby svých represivnějších partnerů.

Tímto tradičním způsobem se chová i samo vedení nemocnice. Ředitel Martin Hollý nemá problém desítky let mlčky přihlížet zbytečnému utrpení. Je třeba připomenout případ Věry Musilové, která se udusila po častém umísťování do klecového lůžka vlastními výkaly. Současný ředitel neměl ani dost odvahy, aby se omluvil její matce. Ta byla naopak nemocničními právníkem napomínána, když na plná ústa do médií sdělila, že v Bohnicích se zachází s lidmi jako s opicemi.

Stále tedy stojíme před výběrem: Buď se chováš rozumně, nebo jsi zvíře. Setkal jsem se s případem, kdy nebyli pacienti vypuštěni z pavilonu na festival a když chtěli poslouchat muziku alespoň u okna, bylo jim vyhrožováno přeložením na obávaný neklid. Příběhy lidí, kteří si tímto peklem prošli, najdete na webu www.neklid.net. Denně dochází k násilí, ponižování a úporné snaze člověka zlomit.

Přejeme Vám příjemnou zábavu a svobodný odchod.

Michal Štingl, Petra Panská, Anna Saxlová, Platforma kritické sociální práce KRISA, Michal Kašpar, Andrea Vyhnalíková, Petra Síkorová, Martina K. Kučerová, Eva Dolejšová Valachová a další