Vážení, oslovuji Vás jako členy etické komise Syndikátu novinářů. Podle rozhovoru pro Aktuálně.cz si na můj web stěžoval ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice Martin Hollý. Přestože jsem byl členem syndikátu pouze v roce 2016 a předtím jeden rok v devadesátých letech, rád bych se k záležitosti vyjádřil. 

Psychiatrie je velmi specifický obor medicíny. Zatímco valná většina lékařů se bude věnovat přesně definované oblasti organismu, psychiatři léčí mýtický a zcela neprokazatelný orgán (duši) a mohou vnikat do libovolných sfér Vašeho života. Navzdory omezení vědeckého poznání na pouhé symptomy k tomu využívají obrovská množství farmak a nezřídka hrubé násilí. Lidové léčitelství dotažené k takřka absolutní moci. 

Na druhé straně pacient se stává pouhou hříčkou mezi represivními orgány, nechápající veřejností a autoritativními zdravotníky. Stigmatu psychiatrické léčby se již do smrti nezbaví a logicky bude vystaven diskriminaci. V případě selhání může být nedobrovolně hospitalizován v některém z nechvalně známých zařízení, jejichž komfort se od rakouské monarchie změnil spíše k horšímu. Alternativou je řídce a pomalu se prosazující komunitní péče, která vyniká povrchní humanitou a hlubokou neschopností. Tato situace žene lidi v bezvýchodné situaci k sebevraždám a jiným nešťastným řešením. 

Tisíce lidí ročně je v ČR nedobrovolně hospitalizováno, často na pavilonech hrůzy neklidových oddělení. Lékaři je mnohdy na základě nesprávného úsudku označují za nebezpečné, zatímco tu a tam bez problémů propustí skutečné zabijáky. Ryze formální přístupy soudů této situaci nahrávají. Nemocnice jsou pak vystaveny zlobě veřejnosti a zoufale se snaží ututlat raději veškeré informace. Ze začarovaného kruhu odcházejí s traumatickými následky lidé, jejichž problém bylo možné řešit citlivě. 

Předávkování léky, přivazování k posteli, zavírání do vypolstrovaných místností, nedobrovolné elektrošoky, to je běžná a legální praxe. Pacienti své věznitele označují za bachaře a ti jimi v některých případech během své kariéry skutečně jsou. Kromě systematického týrání se objevují i excesy mimo pravidla. Ženy se musí sprchovat pod dohledem mužů, což vybízí k sexuálním deliktům. Někteří pacienti zmiňují škrcení, bití pěstmi, nadávky a ponižování. Na mírnějších odděleních je přeložením na tzv. neklid alespoň vyhrožováno. Psychiatrie funguje jako skanzen totality. 

Tři desítky příběhů jsem publikoval po dohodě s jejich aktéry na webu Neklid.net. Jedná se přitom jen o polovinu mnou známých poškozených. V krajních případech jsem byl nucen podat trestní oznámení. V maximální možné míře se snažím spolupracovat se všemi zainteresovanými stranami. Komunikuji s gestory kvality péče ministerstva, úřadem ombudsmana a pokud je to možné, i samotnými nemocnicemi. O publicitu však stojí málokdo, natož aby se na ní aktivně podílel. Za stovky milionů korun z evropských dotací jsou naopak provozovány nejrůznější projekty v podstatě zakrývající skutečný stav. 

Jako představitel takzvané psychiatrické reformy vystupuje ředitel bohnické nemocnice Martin Hollý. Příslovečný kozel zahradníkem nejenže nedokáže zlepšit poměry ve vlastním zařízení, ale dokonce aktivně vystupuje proti snahám o informování veřejnosti. V tom mu vydatně pomáhá bývalý novinář Tomáš Němeček. Ten byl tři roky hlavním právníkem nemocnice, aby poté převedl výnosnou státní zakázku do soukromé advokátní kanceláře. Jeho vliv v mediální sféře je stále značný a bývalí kolegové si těžko troufají postavit se jeho zájmům. Rovněž mi vrtá hlavou, proč je na jedné z nemocničních vil jmenovka „Němečkovi“.

Psychiatrická reforma je lukrativní byznys za miliardy korun. Ačkoliv podle státní strategie měla původně většinu nákladů tvořit síť komunitních služeb, aktuálně je její struktura zcela odlišná a největší část peněz spolknou stavební firmy při budování psychiatrických pavilonů všeobecných nemocnic. Ze státního rozpočtu se chystá nový pavilon stavět také Psychiatrická nemocnice Bohnice, ačkoliv jich má čtyřicet, z toho některé nevyužité. Léta zeje prázdnotou pavilon po bývalém Psychiatrickém centru Praha, které si pod značkou Národní ústav duševního zdraví postavilo za miliardu sídlo na venkově. Politickou situaci dokresluje náměstek ministra zdravotnictví Roman Primula, jež byl v minulosti odvolán z funkce ředitele hradecké nemocnice, protože inkasoval desítky milionů korun od farmaceutické firmy vlastní dcery. Podle mého mínění by toto téma měla pokrývat legie investigativních novinářů. 

Také někteří z předních českých žurnalistů se ocitli proti své vůli v psychiatrických zařízeních. Je jen škoda, že o své zkušenosti nechtějí veřejně svědčit. Stejně tak neznám jediného psychiatra, který by se otevřeně přiznal k duševní nemoci. Naproti tomu americká novinářka Nellie Bly se nechala záměrně zavřít do blázince již koncem devatenáctého století. Její svědectví o nelidských podmínkách vedlo alespoň k částečnému zlepšení takto vězněných lidí. Seznamte mne s podobným žurnalistou dnešní doby, budu s ním ochotně spolupracovat. Ostatně spolupráce by měla být hlavní náplní syndikátu.

V případě zájmu o popsanou problematiku jsem Vám zcela k dispozici. 

S pozdravem

Michal Štingl