V roce 2015 nás vyhodili z bydlení. Opila jsem se a pořezala, ale nešlo o ohrožení života. Byla jsem slovně agresivní a bránila se převozu. Chování ošetřovatelů na pavilonu 27 v Bohnicích bylo něco neskutečného a vyžívali se v trápení. Připadali mi jako agresivní až sadistické gorily. Sestry také uplatňovaly neadekvátní opatření. Nechtěly mi dávat dostatek vody, protože bych si prý vyplavila léky.

Dali mě na izolaci, přivázali k lůžku a píchli injekci. Usnula jsem a po probuzení mě aspoň odpoutali. Měla jsem hroznou žízeň. Kamera na sesternu přenáší jen obraz, takže není možné si o cokoliv říct. Bušila jsem na dveře. Jeden pacient mě z chodby slyšel a šel vyřídit, že něco potřebuju. Na sesterně mu řekli, ať vypadne. Už jsem nevěděla co dělat a napila se vlastní moči. Na kamerách to viděli a znovu mě přikurtovali. Brečela jsem a dusila se hleny. S naprostou arogancí odešli a zamkli dveře. Znovu jsem dostala injekci.

Dál jsem byla přeložená na zamčený pokoj s kamerami. Byla tam se mnou jedna pacientka. Když chtěla jít na záchod, tak na ni jen zakřičeli, ať si dojde na „gramofon“ (židle s nočníkem). Od jiné pacientky jsem se dozvěděla, že ji nechali na terapeutické izolaci ležet tři hodiny ve výkalech, ačkoli žádala, aby mohla jít na záchod.

Ráno jsem se tedy vyčůrala na „gramofon“. Přišel ošetřovatel a seřval mě, jak jsem si to dovolila, že to bude muset uklízet. Tak jsem vyšla ven z pokoje a tam čekal další ošetřovatel, který mi pro změnu vynadal, že jdu na chodbu. Začala jsem být vzteklá a nadávala jsem a přitom hodila na zem papírové kapesníky. Ošetřovatel mě chytil za krk a sklonil hlavou proti zdi. Bála jsem se, že mě praští hlavou o zeď. Druhý ošetřovatel (vysoký a potetovaný) řval „seber to! seber to!“. Tak jsem papírové kapesníky ze strachu posbírala. Pak mě za krk dotáhl k pokoji, strčil mě dovnitř a zamkl.

Při další příležitosti jsem si stěžovala sociální pracovnici. Nějak se tím zabývali, ale neznám výsledek. Každopádně se mi nikdo ani neomluvil. Naopak jeden z ošetřovatelů mi pak říkal, že když si stěžuju, tak se mám radši podívat na sebe.

Přítel mi tam jednou přinesl doklady a mobil. Chovali se k němu odměřeně a řekli, že to tam nechtějí. Jídla bylo málo, bylo hnusné a vozili ho studené. Jedna paní si chtěla vzít porci, která byla navíc. Ošetřovatel na ni křičel, že to nebude jíst, že není popelnice. Byla jsem tam naštěstí jen asi týden. Pak mě přeložili pavilon, kde už se personál choval slušně.

Jana Zíková