Pětašedesátiletá žena po embolii mozku byla v minulých dnech propuštěna z pavilonu 12 Psychiatrické nemocnice Bohnice. Je zcela bez sociálního zajištění, má výpadky paměti a nemůže psát. Nemá kam jít a její přátelé se obávají, že jí hrozí smrt. Nemocnice však s nimi odmítá komunikovat, přestože tato žena nemá žádné příbuzné a nemá se o ní kdo postarat. V tuto chvíli však především nikdo netuší, kde vlastně je.

Paní Pavlína Štosová (65 let) byla hospitalizovaná na pavilonu 12, neměla starobní ani invalidní důchod, za prosinec obdržela sociální dávku životního minima 3400,-, za leden už nic. Embolii mozku prodělala po napadení jako oběť trestného činu.

„Nemocnice ji chtěla vyhodit na dlažbu a my jsme se za ni s kamarádem přimlouvali. Na oddělení jsme chtěli mluvit s paní doktorkou Korintovou, což byla kdysi i moje ošetřující lékařka. Tato doktorka nám zakázala vstup na oddělení a také nám bylo zakázáno, abychom s ní sepisovali dokumenty na jiném oddělení. Dokonce nám odmítli podat stížnost na nemocnici, že prý jsme cizí osoby a nemáme právo s k tomu vyjadřovat,“ uvádí paní Jana Vrabcová.

Na případ upozornili právníky z organizace Quip, pracovníky spolku Kolumbus a také jsou v kontaktu s ředitelem Naděje. Sháněli ji po ubytovnách, ale nemohou ji najít. Po propuštění neměla kam jít a byla velmi vážně nemocná. Nemá přitom žádné příbuzné a zůstala úplně sama. Dříve už přišla o byt. Její přátelé se obávají, že jí hrozí umrznutí a může se jí něco stát.

Paní Vrabcová přitom má s psychiatrickým systémem svoje zkušenosti. „Já sama jsem byla protiprávně zbavena svéprávnosti, aniž bych to vůbec věděla. Teprve po letech jsem vedla přezkumné řízení a byla mi zrušena diagnoza od samého počátku. Nyní marodím po následcích z léků, které jsem musela brát. Moje maminka v podobné situaci, kdy protiprávně přišla o byt, před sedmi lety zemřela umrznutím,“ říká Jana Vrabcová.