Jsem přeléčený fatalista.
Už mi to asi zůstane.
I když má mysl, kdysi čistá,
dál počítá si do sta – Ne,

nehnu se. Nehnu z toho místa,
které je pro mne schystané,
jak si to přál ten, kdo je chystal.
Znáte to: nedá – dostane.

Uspaný běžec stejně běží.
Jen zdánlivý je jeho klid,
i když tu bez pohnutí leží.

Prokleté nelze odeklít
a otázku, zda žít či nežít,
pro lásku Boží nechte být.

P.S. (Ti prokletí ať dál se množí,
vždyť Zákon nejde obejít.)

Autor textu, úspěšně zinvalidizovaný důchodce, vystupující tentokrát pod jménem Prohroslav Řval, byl nuceně hospitalizován v PLB v letech 1998 a 2006. Při první hospitalizaci ani netušil, která bije, a při příjmu byl silně zdrogován psychiatrickými „léky“, v rozporu s dnes již doporučovaným přístupem k osobám s diagnózou akutní polymorfní psychotická ataka (v manuálu platném v USA od roku 1994 jí odpovídá dg. psychospirituální krize). Propuštěn byl po šesti týdnech s pocitem, že proces, kterým tak zmateně procházel, byl psychiatrickou intervencí násilně přerušen, a on stojí zase na začátku. O tom, co v „léčebně“ prožil, nedokázal mluvit ani s psychologem na terapeutických sezeních, na která pravidelně docházel celý následující rok. Když se po osmi letech znovu ocitl v PLB, ve strachu z přeložení na nechvalně proslulý „NEKLID“ předstíral klid tak zdařile, že mohl být předčasně propuštěn. (S rozštěpenou myslí a s psychofarmaky vyvolanou akatízií, kterou si odnesl z léčebny jako bonus.) Posttraumatický stresový syndrom, kterým patrně trpí dodnes, mu nebyl nikdy oficiálně diagnostikován.